Z DENÍČKU:
• Den 1.: Cesta na sever Ztraceni v Praze, poslední český obchod a rozbitý tachometr.
• Den 2.: Vítejte v Oslo Koupel s medúzami v Dánsku, průjezd Švédskem a bloudění ulicemi Osla.
• Den 3.: Ptáčci jarabáčci Procházka po Oslo, výlet za ptáčky jarabáčky a nemilé překvapení s tlumiči
• Den 4.: Volksmuseum Hledání autoservisu a návštěva lidového muzea
• Den 5.: Cesta z Osla Opravené auto, návštěva Lillehameru a příjezd do Lomu.
• Den 6.: Sognefjord a Goldhoppigen Rozdělení expedice, sněhová bouře na Goldhoppigenu a nekonečná cesta k vodopádu.
• Den 7.: Trolí stezkou Autem nahoru a dolu, jediná značka pozor trol! na světě a trolí stěna.
• Den 8.: Trondheim a Hell Pokračujeme na Trondheim, nejúžasnější katedrála a zděšení JP po návštěvě letiště.
• Den 9.: Polární expedice Loučení s JP, 900 km a severní polární kruh.
• Den 10.: Deštivé Lofoty Trajektem na Lofoty, dědův strach o auto a stanování ve vichru.
• Den 11.: Den na Lofotech Oprava výfuku, lofotské akvárium a A.
• Den 12.: Sob spatřen! Vaření na benzínce, první a poslední norské hranolky a komáří útoky ve Švédsku.
• Den 13.: Švédskem na jih. Rozbité silnice, spatření soba a večeře před Lidlem.
• Den 14.: Zase tma Mirek zmrskal Lukáše, koupání v jezeře a prohlídka Trelleborgu.
• Den 15.: Návrat domů Titanic na trajektu, dálnice-dálnice-dálnice v Německu a příjezd do rozpálené ČR.

Den 1.sobota 3. 7. 2010

Cesta na sever

V předvečer naší expedice uléháme ke spánku pozdě. Anet vzhledem ke svému zdravotnímu stavu v 1 hod, Honza ve 2.20 hod ráno. Budík nám zvoní v 5:45 a pár sekund poté přichází sms od Venduly, že to s druhým autem k nám na 6:00 nestihnout. Trochu jsme s tím počítali (jinak vstanem dřív :-). Plánovaný odjezd směr SEVER v 6:00 se nezdařil. Opravdu. Sbalili jsme všechno a v 7:12 SELČ vyjíždíme. U Loštic na dálnici na Hradec Králové (cca 25 km od Olomouce) nám dochází, že Honza nechal doma pas, který si pro tento účel (aby ho zapomněl doma :-), nechal zhotovit. S Megí se vracíme. Oktávka pokračuje směr Lukáš. Ztrácíme na ně cca 50 minut. Scházíme se u Lukáše a v 10:00 vyjíždíme z Hradce Králové. Stavíme u Lidlu a ztrácíme další půl hodinu. Cestou trochu zabloudíme v Praze a před třetí zastavujeme v Ústí nad Labem u Globusu na poslední český benzín za krásnýcch 32 Kč. V Ústí n. L. nám přestal fungovat tachometr. Trochu prekérka. Ještě že máme turistickou GPS, která měří i rychlost. Ale i ta nás zradí. Přesnějí adaptér do zapalování. GPS baterky se vybily a z elektriky si to nebralo. Tachometr místy naskakuje. Čekáme co bude následovat. Zjišťujeme, že se nepočítají ujeté km a jiné odvozené údaje.

Jedeme kolem Drážďan, Berlína přes Schwerin projedeme centrem, abychom si to zkrátili na Lübeck. Překvapí nás 1,30 euro za průjezd tunelem. Předtím v Německu natankujeme za šílených 1,45 éček. Cestou přes německo jsme vděční za klimatizaci v autě. Oktávka takové štěstí nemá. Na dálnici, kde ukazují cedule teplotu 50°C, se bez klímy v autě trochu připékají. Po německých dálnicích jedeme kolem 110 – 120 km/h, plně naložené auta a rakev na střeše víc nedovolí.

Co si budeme vyprávět, podcenili jsme vzdálenosti. Nebo spíš – počítali jsme s tím, že to nebude za humny a proto jsme jeli přes Puttgarden, kde jezdí trajekty co půl hodiny a v noci každých 40 minut. Do cílového Puttgarden na ostrově Fehmarn, kam jsme se dostali nepostřehnutelným mostem, dojíždíme v 22:45. Máme za sebou asi 800 km cesty. Těsně před tím míjíme kolonu aut. Právě přijel trajekt z protější strany, z Dánska. Dojíždíme za tmy tak akorát v čase odjezdu přechozího trajektu. Kupujeme si za 72 eur lístek pro celé auto a 4 lidi. Čekáme v „lajn nambr fajf“. Před námi vystupují lidi z auta a otvírají kufr. Je stejně narvaný jako ten náš. Po půl hodince se rozsvítí zelená a my najíždíme. Tedy, ani si nevšimneme, že jsme už na trajektu. Vystupujeme z aut a jdeme na horní palubu. Procházíme trajekt, který se trochu podobá nákupnímu centru – kavárny, obchůdky. Koukáme na to s úžasem. Osobně jsem si spíš představovala nějakou skoropotápějící se bárku :-) Po 45 min jsme v Rodby. V Dánsku. Ještě se ptáme Němců parkujících před námi zda jsou dálnice v Dánsku zdarma. Prý ano. Hned po výjezdu, po půlnoci, z trajektu hledáme místo k přenocování. Sjedeme z dálnice a bloudíme po ztemnělých silnicích. Zajíždíme k lesu a po chvilce rozhodování kempujeme u místního zemědělského družstva. Kolem 1h uléháme. Někdo do stanu, někdo pod širák a my přespíme v autě.

©2010-2011 Džej Ejdž | verze 1.0 | aktualizace 17. 1. 2011 | optimalizováno pro šířku minimálně 1024 px | testováno na prohlížečích Mozzila Firefox 3.6, Microsoft Internet Explorer 7, Google Chrome 8.0