Z DENÍČKU:
• Den 1.: Cesta na sever Ztraceni v Praze, poslední český obchod a rozbitý tachometr.
• Den 2.: Vítejte v Oslo Koupel s medúzami v Dánsku, průjezd Švédskem a bloudění ulicemi Osla.
• Den 3.: Ptáčci jarabáčci Procházka po Oslo, výlet za ptáčky jarabáčky a nemilé překvapení s tlumiči
• Den 4.: Volksmuseum Hledání autoservisu a návštěva lidového muzea
• Den 5.: Cesta z Osla Opravené auto, návštěva Lillehameru a příjezd do Lomu.
• Den 6.: Sognefjord a Goldhoppigen Rozdělení expedice, sněhová bouře na Goldhoppigenu a nekonečná cesta k vodopádu.
• Den 7.: Trolí stezkou Autem nahoru a dolu, jediná značka pozor trol! na světě a trolí stěna.
• Den 8.: Trondheim a Hell Pokračujeme na Trondheim, nejúžasnější katedrála a zděšení JP po návštěvě letiště.
• Den 9.: Polární expedice Loučení s JP, 900 km a severní polární kruh.
• Den 10.: Deštivé Lofoty Trajektem na Lofoty, dědův strach o auto a stanování ve vichru.
• Den 11.: Den na Lofotech Oprava výfuku, lofotské akvárium a A.
• Den 12.: Sob spatřen! Vaření na benzínce, první a poslední norské hranolky a komáří útoky ve Švédsku.
• Den 13.: Švédskem na jih. Rozbité silnice, spatření soba a večeře před Lidlem.
• Den 14.: Zase tma Mirek zmrskal Lukáše, koupání v jezeře a prohlídka Trelleborgu.
• Den 15.: Návrat domů Titanic na trajektu, dálnice-dálnice-dálnice v Německu a příjezd do rozpálené ČR.

Den 6.čtvrtek 8. 7. 2010

Sognefjord a Goldhoppigen

Naše expedice se rozdělila. Skupina VL (Verča a Lukáš) se vydala zdolávat Goldhoppigen. Z našeho krásného tábořiště u řeky vyjeli směr údolí Visdalen a chata Spiterstulen. Devět hodin se ploužili v čase-nečase nahoru, z toho 2h sněhem s čepicí a rukavicemi. Chvíli i ve sněhové vánici. My odpadlíci HAVMiJ jsme se vydali obdivovat krásy Sognefjordu. Jeli jsme silnící č. 55 a do Torgro ? a tam jsme odbočili na horskou silnici do Ardalu. Za průjezd chtěli nehorázných 70 noků, které se daly zaplatit jen kartou. Ale samotná cesta z našeho kempu u řeky kousek za Lomem do Ardalu byla úžasná. Jeli jsme v Evropě nejvýše položenou silnicí, která stoupala až do 1430 m.n.m. Nalevo jsme viděli zasněžené vrcholky, pokryté ledovcem, vrcholy v Národním parku Jotunheimen. Kolem cesty i na cestě se potulovaly ovce s malými ovečkami. Jiné kopce byly bez stromů, pokryté kameny a mechem. Odlovili jsme i nějaké kešky. Nahoře v 1430 m bylo kolem 6°C. Začalo i trochu pršet. Kapánek jsme si při sjezdu z 1430 m na 0 m n m k Sognefjordu zavařili brzdy. Přehřály se až začaly smrdět. Dali jsme si aspoň tatrankovou pauzu :-)

Ale fjord byl nádherný!!! Krásná azurová voda. Fjord u Ardalu tvořil krásný záliv. Dali jsme si u vody čínskou polévku, Vendula se vykoupala a my ostatní jsme si aspoň svlažili nohy. Voda byla ale extra studená. Pak jsme se vydali k vodopádům Vettifossen. Už cestou jsme minuli jeden vysoký vodopád. Nechali jsme auto na parkovišti a vydali jsme se pěšky dál. To jsme si dali! Po hodině a půl jsme tam došli. Ale stálo to za to. Je to 275 m padající voda bez žádných meziskoků. V 19h jsme vyjeli z Ardalu do Sogndalu. Cesta po souši skončila zničeho nic. Dojeli jsme k trajektu přes Sognefjord, který jezdil kyvadlově. Zaplatili jsme asi 170 noků (1 auto, 5 lidí) a 15 minut jsme se plavili přes fjord na druhý břeh, kde silnice pokračovala do 3 km tunelu. Kochali jsme se krásami fjordu a hor, které ho obklopovaly. Shodli jsme se, že jsme si přesně takhle představovali fjordy. Nádhera. Kolem ramena Sognefjordu jsme se vraceli zpátky k Lomu. Zase nejvýše položenou silnicí v Evropě, kterou prý stavěla nezaměstnaná mládež :-), aspoň podle průvodce. Zase silnicí č. 55 přes Tragro ? Po 22:00 jsme byli zase u našeho tábořiště kde už skupina VL postavila stany. Dorazili asi hodinku před náma. A vykoupaní! Zrádci. Dali si sprchu v kempu v Spiterstulen. Konečně došlo na pravé české kempování – opekli jsme si na ohni párky.

Byla zase půlnoc a tma nikde. Ještěže bylo cestou pár silničních tunelů jinak bychom tmu v Norsku neviděli vůbec :-)

Viděli jsme i několik fatamorgán, které prý dovedou člověka až k psychiatrovi. Toho jsme nepotkali, zato jsme spatřili v horách na silnici č 55 asi 2 druhy fatamorgán, 1 vodopád, který tam při cestě k fjordu nebyl a několik dalších jevů. Až jsme začali přemýšlet, zda ty okouzlující fjordy a vůbec celá tato expedice není také fatamorgána.

Lukáš nás prý zapsal do pamětní knihy na vrcholu Goldhoppigenu – Torzo Expedice Norsko 2010...

©2010-2011 Džej Ejdž | verze 1.0 | aktualizace 17. 1. 2011 | optimalizováno pro šířku minimálně 1024 px | testováno na prohlížečích Mozzila Firefox 3.6, Microsoft Internet Explorer 7, Google Chrome 8.0