Den 8.sobota 10. 7. 2010
Trondheim a Hell
Vyrážíme do Trondheimu. Zase jsou před námi hory, naštěstí ne tak vysoké
. Jedeme před Oppdal a pak po E6 do Trondheimu. Je to poslední den s JP. Cestou zjišťuju, že se mi pod kolenem vpředu přikouslo norské klíště. Doufám, že nedostanu norskou klíšťovou horečku :-) Pracně si ho pinzetou vytáhnu a dalších 15 minut strávím taháním zbytku kusadel.
Nikam nespěcháme takže často zastavujeme
. V Trondheimu jsme dost pozdě. V 5. Po počátečních machinacích s parkovacími listky jdeme do centra. Parkování je o víkendu odpoledne zdarma, ale lístek musíme mít, ale automat nám žádný nechce dát. Oktaviáni hodí do automatu 1 nok a vypadne jim lístek zdarma. Divný systém. My dostaneme parkovací lístek od nějaké slečny, které jsme se ptali na to jak dostat lístek na parkování z automatu (bylo to tam popsané jenom norsky). Projdeme si město. Katedrála Nidaros
je už ale zavřená. Tak můžeme obdivovat nejkrásnější, nejobdivuhodnější a nejskvostnější budovu v celé Skandinávii jen zvenku
. Ale je moc pěkná i tak. Jdeme přes stařičký most
, ze kterého je krásný výhled na staré domy u řeky
. Jsou různě barevné
, každý jinou barvou a přední část přivrácená k řece je na kůlech
. Projdeme se po náměstí
a zase zpátky k autu. Vyjedeme z Trondheimu a máme tendenci zase pořešit to jejich automatické mýto. Už jsme zase totiž projeli asi 5 bran :-) A také mýto za vjezd do Trondhemu. Tady už nějak zrušili mýto v hotovosti úplně. Ale asi před nedávnem, protože cedule „manuel“ a budky pro obsluhu na E6 ještě stály, jen cedule byby škrtnuté oranžovou páskou. Bohužel v jejich systému automatického mýta není nikde možnost zjistit si kolik máme celkem zaplatit. Buď vypíšeme formulář, když víme kde, kdy jdme projeli a kolik zaplatit nebo si počkat 1-3 měsíce na účet poštou. Necháme to na doma, bude to nejjednodušší. Říkáme si, že jsme si měli zařídit AutoPass. Tak pro příště budeme vědět. Míříme směr letiště, které je asi 30 km za městem. Přes plot jsme viděli malá, jen několikamístné letadélka
. A samotné letiště bylo jako letiště duchů. Jako fatamorgána. Velká hala, velké parkoviště a nikde ani noha.
Hned vedle je městečko Hell. Peklo. Tedy aspoň v angličtině, v norštině to znamená něco jako štěstí. Najdeme si místo ke kempování u vody
, na posekaném trávníčku. Rozestavíme stany a Mira nahodí udici. Zase nemá štěstí, rybky nikde. Zjišťujeme že je půl dvanácté, na nebi jsou krásné červánky
. Jsme ještě více na severu, je teď v noci ještě větší světlo
než v Oslo. Ale místo jsme našli fakt pohodové. Výhled na fjord
, uprostřed maličký zalesněný ostrůvek. Vpravo dlouhý násep, vlevo výběžek do moře a dřevěný domek na jeho konci. Moc klidu tu ale není, JP s obavami sleduje startující letadla. Jsme kousek od letiště. Bojí se čím poletí zítra do Osla. Na našem kempingu vládla pohoda
. Kluci si hráli fotbal, my jsme si házeli s frisbee. Aspoň jsme se trochu zahřáli. S pokročilou hodinou bylo sice stále světlo, ale taky čím dál větší zima.
A ráno jsme koukali jako puci – fjord se ztratil, ustoupil
tak o 20 metrů od břehu. Zbylo jenom bahno. Byl odliv :-(
©2010-2011 Džej Ejdž | verze 1.0 | aktualizace 17. 1. 2011 | optimalizováno pro šířku minimálně 1024 px | testováno na prohlížečích Mozzila Firefox 3.6, Microsoft Internet Explorer 7, Google Chrome 8.0