Z DENÍČKU:
• Den 1.: Cesta na sever Ztraceni v Praze, poslední český obchod a rozbitý tachometr.
• Den 2.: Vítejte v Oslo Koupel s medúzami v Dánsku, průjezd Švédskem a bloudění ulicemi Osla.
• Den 3.: Ptáčci jarabáčci Procházka po Oslo, výlet za ptáčky jarabáčky a nemilé překvapení s tlumiči
• Den 4.: Volksmuseum Hledání autoservisu a návštěva lidového muzea
• Den 5.: Cesta z Osla Opravené auto, návštěva Lillehameru a příjezd do Lomu.
• Den 6.: Sognefjord a Goldhoppigen Rozdělení expedice, sněhová bouře na Goldhoppigenu a nekonečná cesta k vodopádu.
• Den 7.: Trolí stezkou Autem nahoru a dolu, jediná značka pozor trol! na světě a trolí stěna.
• Den 8.: Trondheim a Hell Pokračujeme na Trondheim, nejúžasnější katedrála a zděšení JP po návštěvě letiště.
• Den 9.: Polární expedice Loučení s JP, 900 km a severní polární kruh.
• Den 10.: Deštivé Lofoty Trajektem na Lofoty, dědův strach o auto a stanování ve vichru.
• Den 11.: Den na Lofotech Oprava výfuku, lofotské akvárium a A.
• Den 12.: Sob spatřen! Vaření na benzínce, první a poslední norské hranolky a komáří útoky ve Švédsku.
• Den 13.: Švédskem na jih. Rozbité silnice, spatření soba a večeře před Lidlem.
• Den 14.: Zase tma Mirek zmrskal Lukáše, koupání v jezeře a prohlídka Trelleborgu.
• Den 15.: Návrat domů Titanic na trajektu, dálnice-dálnice-dálnice v Německu a příjezd do rozpálené ČR.

Den 10.pondělí 12. 7. 2010

Deštivé Lofoty

Vzbudíme se kolem 10:00. Po tak dlouhé a náročné cestě se není co divit. Ani si nedáme snídani, zase jsou tu komáři a popojedeme dám k Bognes. Cestou se zastavíme v ICA, v potravinách. A všimneme si, že je tu i internet café. Kluci na netu stráví snad 45 min. My kdo nechceme být „in“ a znát novinky ze světa i z domova to už nevydržíme a dáme si něco je snídani. Navíc je tu malý hotýlek, s krásnými WC s teplou vodou a voňavým mýdlem. Pak pokračujeme dál do Bognes. Přijíždíme tak akorát. Je něco kolem 12:50 a zařadíme se do fronty na trajekt na Lofoty. Všichni se vlezeme. To jsme ani nedoufali, když jsme viděli kolik aut pojede snámi. Zaplatíme za auto s 3 lidma 285 noků a 1h se plavíme v nečase na Lofoty, které jsou v dálce v mracích. Stihli jsme to přesně, předchozí trajekt jek v 11:45, ten náš odjížděl v 13:15 a další jel v 14:30. Trajekt byl luxusní, se sedačkami jako v obýváku. Na palubě jsme chvíli pozorovali vzdalující se pevninu a po čase krásné hory Lofot, nad kterými visely těžké mraky. Foukal vítr a moře bylo rozbouřené. A šílená zima. Když jsme pak vyjeli z trajektu zhodnotili jsme naše auta. Oktávka měla zvuk jak formule s turbomotorem. Klepak se jim výfuk a na Lofotech v Svolvear jsme se ptali i po autoservisu. Posádka měla zalehlé uši. Megí zase vypověděl tachometr, chvílemi neblikala přední směrovka a chvílemi nestíral zadní stěrač. Zato máme nové tlumiče. Zastavili jsme se v kempu u cesty dát si sprchu za 50 noků za osobu. Našly se 3 osoby které byly ochotné zaplatit :-)

Jeli jsme na Svolvear. Cestou jsme projeli několik tunelů a koukali na rozeklaná pohoří Lofot. Příroda byla opravdu divočejší a území méně obydlené. Z Lodingenu do A to je zhruba 230 km a máme na to 3 dny. Zato nás trápí počasí. Je opravdu zima a prší. Visí těžké černé mraky, občas probleskne světlo ale jinak nic moc. A podle předpovědi počasí je dneska ještě polojasno a další 2 dny má pršet. Nic hezkého. Přemýšlíme, že tu pobudeme 2 dny že bychom jeli co nejdřív zpátky přes Moskenes do Bodo a zbývající čas strávili na slunném jihu Švédska. Lofoty jsou krásné, jenom to počasí!

Zastavili jsme ve Svolvaer, hlavním správním městě Lofot. Má asi 4 tis obyvatel a na náměstí se konají každý den trhy. Byli jsme tam kolem 6. hodiny ale v íčku měli ještě otevřeno. Zjistili jsme jak jezdí trajekty z Moskenes do Bodo. Mira se pokoušel udat nějakému opraváři rozbitý výfuk, ale marně. Vyjeli jsme z města hledat místo, kde zůstaneme přes noc. Foukal šílený vichr. Našli jsme místo na pobřeží. Já s Honzou a Vendula jsme se rozhodli přespat v autech, Verča s Mirkem a Lukáš se rozhodli postavit si stan. Lukášův musel být přivázaný ke kamenům, aby neuletěl. A to si ještě Lukáš vzal k sobě do stanu svou zásobu konzerv, aby neuletěl. I ten druhý stan se dost klátil ve větru. Šli jsme se ještě podívat na pobřeží na pláž. Byla krásná, jen jsme tam stáli zaoblečení v bundách, každý s kapucí na hlavě a třásli se zimou. Jako za severním polárním kruhem. Co jiného čekat, že? Dali jsme si poslední česká piva po JP. A šli jsme spát.

©2010-2011 Džej Ejdž | verze 1.0 | aktualizace 17. 1. 2011 | optimalizováno pro šířku minimálně 1024 px | testováno na prohlížečích Mozzila Firefox 3.6, Microsoft Internet Explorer 7, Google Chrome 8.0