Včera jsme zjistili, že nám dochází plyn ve vařičích. Špatná zpráva. Máme jenom jídlo, které se musí uvařit (chroupat těstoviny se nedalo). A k tomu Mirův výfuk, který má asi tak 5 děr. Překřtili jsme Lofoty na Lopoty a Lopingoty. Navíc náš odklon od civilizace se zde ještě zvětšíl. Mirek byl přistižen jak myje nůž v kaluži.
Rozdělili jsme se. Mira a spol. se vrátili do Svolvaer opravit výfuk. Ale v servisu neměli čas. Vymohl si kus plechu, že to spraví sám. Sešli jsme se v Kabelvagu
, což je hned vedlejší obec. Šli jsme se tam podívat na úžasný kostel – Lofotskou katedrálu
, která tam byla postavena pro rybáře a prý se do ní vešlo až 1200 osob, přičemž samotná obec ani tolik obyvatel dneska nemá
. Scházelo se tam celé okolí. Šli jsme se podívat do Lofotského akvária
, kde měli úžasnou multimediální expozici
, když nepočítám ryby
, rybičky
, rybky
, hvězdice
, sasanky
, kraby
, langusty
, ježky
aj. malé
potvory
, které splývaly
s pozadím. Akorát jsme stihli i krmení vyder
a tuleňů
. Mirek s Lukášem a Verčou zatím spravili
výfuk
. Vyrazili jsme po E10 dál směrem k A
. Lofoty jsou rozeklané
a erotické
. Aspoň to píšou v průvodcích. Teplota tady 9°C. Teplota v ČR 37°C. Tam bych si tu erotiku představila spíš. Cestou jsme viděli ovce na střeše. Možná to byla fatamorgána. Ožírali tam trávu.
Zapomněla jsem se zmínit na projevy prohibice. Ještě v Trondheimu bylo pivo zahaleno závěsem. Už byho totiž 19hod.
Dojeli jsme do Moskenes, ujistit se, že trajekt v 00:15 do Bodo opravdu jede. Bylo kolem čtvrt na deset a zrovna odjížděl předchozí trajekt. Chtěli jsme si původně ještě v íčku v Svolvaer rezervovat trajekt na příští den dopoledne, ale už bylo plno. Ale tenhle noční a pak ranní v 6 bývají prázdnější a měli bychom se tam dostat i bez rezervace.
Jeli jsme ještě dál až do Áčka. Tedy městečka A
, které leží na jihu Lofot, do města kde končí silnice A10
. Stejně jako Reine
, prý nejmalebnější město
v celém Norsku. Červené domečky
– rorbu, na kůlech
nad pobřežím. Stojany
s usušenými treskami
, všude křičící rackové
a vůně či smrad ryb
. V Moskenes u trajektového přístavu Mira ještě nahodil udici
, než měla přijet loď. Něco chytil
, ale tvrdil že to musel hodit zpátky, protože by se rybička zkazila, než bychom ji mohli upéct. Verča tak chodila po molu se sekerou schovanou v kabelce zbytečně. Nalodili jsme se
a v 00:15 jsme zamířili do Bodo. Za nekřesťanských 850 noků za auto s 3 lidmi za 3 a půl hodiny plavby. Hezky jsme si aspoň pospali, zato probuzení bylo kruté. V 3:45 jsme byli v Bodo a jali jsme se hledat místo na dospání na cestě z Bodo do Fauske.
©2010-2011 Džej Ejdž | verze 1.0 | aktualizace 17. 1. 2011 | optimalizováno pro šířku minimálně 1024 px | testováno na prohlížečích Mozzila Firefox 3.6, Microsoft Internet Explorer 7, Google Chrome 8.0