DeníkSouhrnČlenovéRady a tipy

Den 11.úterý 13. 7. 2010

Den na Lofotech

Včera jsme zjistili, že nám dochází plyn ve vařičích. Špatná zpráva. Máme jenom jídlo, které se musí uvařit (chroupat těstoviny se nedalo). A k tomu Mirův výfuk, který má asi tak 5 děr. Překřtili jsme Lofoty na Lopoty a Lopingoty. Navíc náš odklon od civilizace se zde ještě zvětšíl. Mirek byl přistižen jak myje nůž v kaluži.

Rozdělili jsme se. Mira a spol. se vrátili do Svolvaer opravit výfuk. Ale v servisu neměli čas. Vymohl si kus plechu, že to spraví sám. Sešli jsme se v Kabelvagu, což je hned vedlejší obec. Šli jsme se tam podívat na úžasný kostel – Lofotskou katedrálu, která tam byla postavena pro rybáře a prý se do ní vešlo až 1200 osob, přičemž samotná obec ani tolik obyvatel dneska nemá. Scházelo se tam celé okolí. Šli jsme se podívat do Lofotského akvária, kde měli úžasnou multimediální expozici, když nepočítám ryby, rybičky, rybky, hvězdice, sasanky, kraby, langusty, ježky aj. malé potvory, které splývaly s pozadím. Akorát jsme stihli i krmení vyder a tuleňů. Mirek s Lukášem a Verčou zatím spravili výfuk. Vyrazili jsme po E10 dál směrem k A. Lofoty jsou rozeklané a erotické. Aspoň to píšou v průvodcích. Teplota tady 9°C. Teplota v ČR 37°C. Tam bych si tu erotiku představila spíš. Cestou jsme viděli ovce na střeše. Možná to byla fatamorgána. Ožírali tam trávu.

Zapomněla jsem se zmínit na projevy prohibice. Ještě v Trondheimu bylo pivo zahaleno závěsem. Už byho totiž 19hod.

Dojeli jsme do Moskenes, ujistit se, že trajekt v 00:15 do Bodo opravdu jede. Bylo kolem čtvrt na deset a zrovna odjížděl předchozí trajekt. Chtěli jsme si původně ještě v íčku v Svolvaer rezervovat trajekt na příští den dopoledne, ale už bylo plno. Ale tenhle noční a pak ranní v 6 bývají prázdnější a měli bychom se tam dostat i bez rezervace.

Jeli jsme ještě dál až do Áčka. Tedy městečka A, které leží na jihu Lofot, do města kde končí silnice A10. Stejně jako Reine, prý nejmalebnější město v celém Norsku. Červené domečky – rorbu, na kůlech nad pobřežím. Stojany s usušenými treskami, všude křičící rackové a vůně či smrad ryb. V Moskenes u trajektového přístavu Mira ještě nahodil udici, než měla přijet loď. Něco chytil, ale tvrdil že to musel hodit zpátky, protože by se rybička zkazila, než bychom ji mohli upéct. Verča tak chodila po molu se sekerou schovanou v kabelce zbytečně. Nalodili jsme se a v 00:15 jsme zamířili do Bodo. Za nekřesťanských 850 noků za auto s 3 lidmi za 3 a půl hodiny plavby. Hezky jsme si aspoň pospali, zato probuzení bylo kruté. V 3:45 jsme byli v Bodo a jali jsme se hledat místo na dospání na cestě z Bodo do Fauske.

©2010-2011 Džej Ejdž | verze 1.0 | aktualizace 17. 1. 2011 | optimalizováno pro šířku minimálně 1024 px | testováno na prohlížečích Mozzila Firefox 3.6, Microsoft Internet Explorer 7, Google Chrome 8.0