Loďkou po Baťově kanálu

První článek do rubriky výletník je tady! Máme totiž za sebou první opravdový výlet, o kterém stojí napsat pár řádků. Tak tedy… událo se v sobotu 19. 6. l. P. 2021…

Jak to začalo

To jsme tak od Ježíška dostali poukaz na lodičku, kterou jsme si zamluvili a … až nastala ona sobota a přijeli jsme na místo startu cesty – do Petrova na jižní Moravě, poblíž Strážnice. Tady jsme došli do zdejšího přístavu, kde nám milá paní u pokladny a milý pan námořník, starající se o přístav a lodě v něm, předali spolu s rychlou instruktáží na následujících 8 hodin motorovou malou loďku Andulka. Inu nalodili jsme se a vyrazili na cestu.

Byla ním doporučena cesta na sever přes Strážnici, plavební komory přes řeku Moravu ve Vnorovech až do veselí nad Moravou. Poté, po návratu jsme dostali ještě tip na cestu na druhou stranu od Petrova k výklopníku v Sudomeřicích.

Na cestu jsme vypluli něco kolem půl 10. a první kilometry byly o velkém přivykání ovládání lodi vykloktaným volantem. Naše plavba tak chvíli vypadala, že si tatínek před cestou pořádně přihnul 🙂 Musím konstatovat, že vyplout na výlet takto ráno, v době, kdy si lodě na vypůjčení přebírá hromada dalších turistů, je docela netaktické – všichni totiž vyjedou ve stejnou dobu a z poklidné říčky se tak stává přeplněná dálnice. A musím říct, že učit se v tomto provozu ovládat neovladatelnou loď je docela adrenalin. Popravdě, vlastně ani člověk neví, základní pravidla (jestli se může předjíždět, jestli je nějaká povolená maximální nebo snad i minimální rychlost….apod.) a přitom se musí naučit řídit, zatímco zezadu se k němu neúprosně blíží mnohem větší námořní koráb s tygrem na kajutě. …tedy docela divoký začátek!

Plavební komory

Sotva jsme si zvykli na plavbu, dorazili jsme do Strážnice a Matýsek zavelel, že je třeba čůrat! Dobrá tedy, našel jsem si krásné místečko u břehu v podálném stání mezi dvěma cizími koráby a přirazil jsem ke břehu. Aha…teď se naučit vysedat a nasedat na loď… Ono je to vlastně stejné jako na kánoi… ale zpočátku by člověk od motorového člunu očekával větší stabilitu a větší poslušnost. Chyba…je to fakt stejné (alespoň ta naše malá Andulka) jako ta klasická vodácká bárka typu Vydra… takže se člověk sedící v lodi drží všeho možného na břehu (kořeny, trsy trávy, kameny…), aby se z ničeho nic neocitl někde uprostřed řeky, tady navíc v proudu lodí této dálnice, a nenechal tak nebohé dětičky čůrající na krajnici zdejší cyklostezky samotné na pevnině. Nakonec se povedlo a my vyrazili dále, směr Vnorovy.

První, v tuto chvíli otevřenou a tedy nefunkční, plavební komoru jsme propluly hned za Strážnicí. Baťův kanál tu křižuje říčku Veličku. Řeknu vám, je to velmi zvláštní, když se ocitnete na skutečné křižovatce dvou vodních toků. Další plavební komory – Vnorovy – už jsou však v provozu a čeká nás tak největší dobrodružství plavby… to když nás zavřou do hlubokého umělého koryta a zavřou za námi obrovská vrata. A pak už jen klesáte spolu s vodní hladinou (pokud si dobře pamatuji) o 1 m níže. Poté vyjedete z komory a zjistíte, že jste na řece Moravě. Vždycky mi tvrdili, a já to vždycky tvrdil ostatním, že na řece nemůžete zabloudit… No, tak tady ano. Tady musíte opravdu jet správnou cestou, abyste neskončili nečekaně třeba v zpět Olomouci :-). Po přejetí Moravy tak následovala druhá komora a po pravdě, o dost zábavnější. Vystoupáte tady totiž zase o 2,5 metrů výše a najednou se z hlubin koryta ocitáte téměř v centru dění nahoře mezi lidmi, kteří pozorují, jak se plavební komora zaplňuje vodou. Je to zkrátka atrakce pro všechny – jak námořníky, tak suchozemce!

Zklamání ve Veselí

Kolem poledne jsme dorazili do Veselí nad Moravou. Přivítal nás nádherný moderní přístav a člověk má pocit, že je úplně v jiném světě, v úplně jiné zemi. Přístavy, vodní doprava… to prostě běžně v ČR člověk nezná. Protože nám vyhládlo, rozhodli jsme se, že si tady zajdeme do města, někam do restaurace na kus nějakého dobrého žvance… No, chyba lávky. Jestli někdy budete plánovat oběd ve Veselí na náměstí (alespoň na nějakém tom historickém), tak na to rovnou zapomeňte. Není tady jediná hospoda, jediného živáčka a vzhledem k probíhající uzavírce silnice tu během naší návštěvy neprojelo ani auto… Zkrátka, chcípl tu pes:-( Docela zklamání…. Tak jsme nakonec skončili v bufetu v přístavu, kde jsme si (a nutno říct, že po docela peripetiích s objednávkou) dali čočkovku a hranolky se řízkem.

Ale ještě Vám napíšu pár řádek o Veselí. Mají tady totiž docela pěkný, udržovaný zámecký park. A mají tu i zámek…ale ten je doslova v chátrajícím stavu. Byl to docela zajímavý pocit plný kontrastů, kdy na jedné straně vidíte stříkající fontánku obklopenou udržovanou pískovou cestičku a kolem rostoucí opět udržované kvetoucí rostliny a na straně druhé stojí zámek, který ovšem vypadá, že se brzy poručí k zemi…

Výklopník Sudoměřice

Po zážitku ve Veselí jsme se vydali na cestu zpět. Oproti ranní cestě byla tato plavba mnohem příjemnější, protože celá řeka byla jen naše. Všechny lodě už byly někde na cestě, na svých výletech a jela si ve svých harmonogramech a tak už tu nebyla jedna přeplněná dálnice na níž vyjeli všichni námořníci najednou. A tak jsme si pluli, dokonce i plavební komory jsme si užili maximálně se třemi dalšími loděmi oproti ranní přeplněné zácpě.

A tak jsme dojeli zpět do Petrova. A i když nám zbývala ještě asi hodinka na loďku, tak po dni v úmorném horku stráveném na lodi vibrující a hučící motorem jsme ji zase vrátili majitelům. A po osvěžení v místní hospůdce jsme se vydali na výklopník do Sudoměřic autem.

Výklopník v Sudoměřicích byl vybudován Janem Antonínem Baťou (myšlenka byla už Tomášova) a to pro překlápění uhlí z železničních vagónů na lodě, které ho odvážely až do Otrokovic. Lignit se sem přitom dovážel železniční vlečkou z dolu v Ratíškovicích. Památka byla obnovena někdy počátkem století a dnes se tu můžete projít, přečíst si informační panely a nakonec vystoupat až na vrchol a dohlédnout odtud na velmi blízkou hranici se Slovenskem.

Výlet a zážitek fajn, ale příště jinak

Výlet se nám rozhodně líbil, na Baťově kanále jsme byli poprvé a tak pro nás bylo vše nové, nečekané a byly jsme tak plní očekávání a dojmů. Ale pro příště bychom určitě se stejným typem takové malé loďky zvolili kratší trasu a více se prošli po souši, např. v blízké Strážnici. Také bychom asi příště nenavštívili Veselí nad Moravou, nebo alespoň určitě ne na oběd. No a co si dovedu určitě představit, je spíše výlet na větší lodi, třeba ještě s někým známým, a třeba klidně na dva dny. Je pravda, že v tom horku a pálícím slunci, který jsme v onu sobotu měli, to nebylo úplně nej. A tedy nějakých 6 hodin strávených na lodi při pomalé rychlosti a vyhledávání každého malého stínu z okolních stromů (pokud tedy zrovna nějaké byly) nám způsobili třeba úplně jiný zážitek, než by při normálnějším počasí mohl být.

Ale dětem se to podle všeho líbilo 🙂