Cesta do Krkonoš

Úvodní příspěvek k dovolené v Krkonoších bude věnován cestě, která sama o sobě přinesla několik zážitků. Pomineme přeplněnou pondělní silnici I/35 a pojďme rovnou k veselejším věcem.

Oběd v Kolibě

Tedy vyjeli jsme ráno v 9:30 z Mohelnice, kde jsme měli sraz z našimi soudovoleníky (zajímavé slovo jsem vymyslel:-). Pravda, měli jsme drobné zpoždění, asi 7 minut, ale to souvisí s prvním zážitkem: na úzkém mostě u Mladče, cestou k dálnici, se zasekla dodávka. Pak musela couvat a na té velmi malé silnici vytvořila nebývalou zácpu. A proč jsme jeli zrovna tudy? No…Medlov se objíždí a cesta přes Litovel se také opravuje.

Ale pak už jsme vyjeli…a první zastávkou byl oběd na Kolibě v Býšti. Pro mě docela osobní zastávka. Léta letoucí jsme do Býště jezdívali a pamatuji si i procházky právě sem na Kolibu – na limonádu a dospělí na pivo. Takže po letech jsem se zde opět zastavil – na oběd. No ale bohužel nějaký super zážitek mi zde nepřipravili… Jednak jsme na jídlo hodně dlouho čekali, všichni kolem nás dostávali, jen my ne (asi šli ty houby, co si Anet vybrala, sbírat do lesa) a jednak to jídlo za mě taky nic moc (vepřový vrabec s červeným zelím – no maso nic moc vypečené, spíš trošku tuhé). Ale zastávka proběhla, oběd nás zasytil a hurá směr Krkonoše.

Jilemnice

Cesta ubíhala, trochu mě překvapily Hořice a cesta přes místní nečekanou pahorkatinu a pak už jsem se dostali do Jilemnice, kde jsme dali trochu větší zastávku. Jednak jsme zde poznali velko/malo obchodní síť JIP (ten obchod nás tu fakt bavil), poté se kluci vyřádili na dětských hřištích, zejména na místní horolezeckém zařízení. No a nakonec jsme navštívili i město samotné – velmi zajímavá byla Zvědavá ulička s původní zástavbou roubených dřevěných domků. Zašli jsme i na náměstí, kde jsme poprvé na dovolené potkali Krakonoše, a tak nesmělo chybět společné foto (pravda, zatím byl jen dřevěný), a tatínek si s chutí zavzpomínal na dobu na kolejích, kdy hrál kultovní střílečku counter strike a jedna ze speciálních stažených map byla právě Jilemnice… 🙂

Suma sumárum, zastávka v Jilemnici byla opravdu příjemná, poučná (zejména naši kluci se dozvěděli o existenci Krakonoše a Krkonošských pohádek) a nutno přiznat, že v závěru i poměrně vtipná, kdy jsme se snažil vymotat z města elegantně podle mapy tak, abychom se nevraceli trapně po hlavní a místo toho jsme prozkoumali zdejší jednosměrky a sídliště:-)

A jinak další cesta už byla OK. Bylo to delší (s tím jsme ale počítali a taky jsme nikam nespěchali), ale dojeli jsme v pořádku. A další dny už nás čekají dobrodružství Krkonoš. Jo a abychom nezapomněli – večer nás čekali první dva díly Krkonošských pohádek, které se tak staly pravidelnou večerní usínací pohádkou.