Den 3. – Predjamski grad a cesta do Chorvatska

Necelé tři dny utekly jak voda a nastal čas loučení. A protože když něco starého končí, vžy začíná zase něco nového, tak se už těšíme na další dobrodružství, tentokrát v Chorvatsku…a vlastně teprve teď začíná ten hlavní program sezóny:-)

Po překrásném ránu s alpskými panoramaty ve vycházejícím slunci a majestátním Triglavem v čele jsme se tedy rozloučili s paní Metkou, která nám byla opravdu výtečnou hostitelkou. Na nic si nemůžeme stěžovat, snad jen na tu krátkou dobu, kterou jsme tu pobyli. Na rozloučenou jsme prohodili pár vřelých slov a ukázala nám svého králičího kamaráda, který prý jednoho dne přišel a nikdo neví odkud… a už tu zůstal. A že to je opravdu macek! No a pak už hurá do auta a směr jih. Cestou jsme ale ještě udělali zastávku na jednom velmi zvláštním hradě, který se nám s Anet líbil, když jsme tu byli před 10 lety. A tak nějak jsme tušili, že by se mohl líbit i dětem.

Predjamski grad

Hrad má název podle své polohy před, nebo lépe řečeno v jeskyni. Jama = jeskyně. A tento hrad v obci Predjama je zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší jeskynní hrad na světě. Pohled na něj je opravu pohádkový – působí v celku malince, ale uvnitř je poměrně rozlehlý. Ale především je velmi netradiční a unikátní. Jde o hrad nalepený na skále, ve které je jeskyně a v podstatě půlka hradu je vystavěná ze zdí, druhá půlka je tvořena jeskynními prostory, kterými vedou tajné chodby až ven z hradu a hrad tak byl pro své obyvatele opravdu vysoce bezpečnou pevností. Na hradě sídlil Erasmus Pradjamski, takový slovinský Robin Hood nebo Jánošík. Toho opravdu hodně dlouho nemohli dostat a hrad dobýt. Nakonec ho zradil jeden z pomocník, který nepříteli prozradil, že jediné místo, kde lze Erasmuse zabít je místo s nejtenčími stěnami na hradě – a tím je záchod. A tak jednou večer, když Erasmus šel na ono místo, zrádce dal svíčkou signál a nepřítel zasáhl dělovou koulí přesně toaletu. A Erasmus byl zabit… A tím bych ukončil vyprávění o Predjamském hradě.

Dál už jsme pokračovali jen směr Chorvatsko. Na hranicích žádný problém, ani jedna strana nic nekontrolovala a tak jsme zhruba ve čtvrt na 6 dorazili na místo. Poslední úsek, po chorvatské dálnici, nás tedy popravdě dost zklamal, protože po celém dni už jsme vážně chtěli být na místě, ale místo 130 bylo snad na 90 % délky dálnice omezená rychlost na 110 km/h a tak se konec trochu táhl. Ale i to jsme už zvládli. A hlavě to zládlo Šiminko a nakonec přeci jen i děti, kterým bylo někde kolem Poreče už vážně vyhroženo vysazením:-D (asi to konečně pochopili a po zbytek cesty byly nějaké nezvykle hodné:-).

Expedice Chorvatsko 2022 tedy začíná! Fotogalerie zatím není upravená a promazaná, tedy je tu poměrně dost opakujících se fotek nebo fotek, které čekají na spojení do panoramat.