Výlet vlakem do Prahy a dál
Sotva začali prázdniny, hned jsme s klukama vyrazili na cesty. A jak jinak o prázdninách, než vlakem! Důvod byl jednoduchý, jela se vyzvednout naše milá Octávka, která byla u pana doktora Martina na preventivce 🙂 A když už se jelo tak daleko, tak jsme to spojili s návštěvou a minisrazem s mými starými dobrými kamarády „Kyslíkem“ a „Povíkem“.
A tak jsme ráno v 8:00 vyrazili z domu, maminka nás vyprovodila autem do Zábřeha a tady jsem naseldi na vlak „twotwotwo“ neboli EC 222 směr Praha. Kluci byli z cesty vlakem nadšení, zvládli jsme si něco namalovat, zahrát prší a tak podobně… Hned po výstupu Honzík začal obdivovat velikost pražskho hlavního nádraží. A v hale jsme dokonce objevili model nádraží z lega!
Na další vlak, který nád měl odvézt do Benešova jsme měli hodinu…progarm byl jasný – MEKÁČ na Václacáku! No…co vám budu povídat, hodina je málo:-( Když nevíte, jak to v Mekáči chodí, resp. co tam všechno mají za jídla a jaká kombinace jen ta nejvýhodnější, strávíte u objednávkového kiosku snad celé mládí. Do toho Honzík oznámí, že potřebuje čůrat, záchod najdete až v prním patře, kde je není jediný aspoň trochu volný stůl a vy hledáte s plnýma rukama tácu s jídlem v peněžence aspoň jednu desetikorunu:-( A ještě Honzík potom nemůže najít, jak zapnout vodu v umyvadle a vy čekající venku mu nemůžete poradit ani pomoct…ale Honzík hledá…hledá…hodiny běží…běží… A tak si pak horko těžko se štěstím najdete aspoň jeden stolek volný, kde si více méně během 5 minut přeskládáte jídlo tak, abyste si ho mohli vzít s sebou a zase pádíte na vlak… Takže opravdu ne, hodina Vám na hamburger a hranolky nestačí 🙂
Ale tak vše se nakonec nějak zvládlo a ve vlaku směr Benešov už bylo času a klidu na jídlo dost. Cesta utekla velmi rychle a na na nádraží v Benešově už nás čekal Martin. Proběhl přesun do Jesenice a tam přijel další Martin, rychlé pomuchlání s babi a hurá konečně do klidu přírody, na chatku ke Kyslíkovi.
Kluky jsem viděl po dlouhé době opravdu rád, pokecali jsme, zavzpomínali, kluci si zahráli i s Adámkem Povou na babu, na schovku a k večeru jsme vyrazili zase zpět k domovu. Po cestě jsme ještě stihli dvojitý most přes Želivku a pak už jsme mířili střemhlav zpět na Moravu. Před Brnem kluci usnuli jak špalci a ve 20:30 jsme byli doma. Náš 12 hodinový výlet kolem republiky jsme ted zvládli, ač tomu Honzík ještě den předem neveřil: „Já pořád nevím, jak to můžeme zítra všechno stihnout“.
P.S.-Kluci, strašně rád jsem vás viděl a příště zas!