#4 Na kole do Valtic [Lednice 2023]
Po deštivém úterý přišla slunečná středa a tak hned od rána bylo rozhoduto – dnes sedneme zase na kola. Chybá nám druhá půlka L-V areálu, alespoň tedy jeho hlavní části a námi i dětmi dlouho očekávaný „vítězný oblouk“ Rendezvous. Ale hezky popořádku…
Na cestu jsme vyrazili hned po snídani a rovnou směr statek Nový Dvůr… Tady už to známe a proto jsme si to hned za Apollonem s Matýskem rozmysleli a dali si to pro jistotu ještě jednou – Máťa totiž ztratil svůj kapesník nožík. Mamka s Honzíkem tedy pokračovali dále, táta s Matýskem jeli pomalu zpět – no nebudu napínat – nožík se nenašel. A zároveň vznikla dohoda, že pokud se najde po návratu na chatce, Maty udělá za trest 20 dřepů. Jeli jsme tedy dál, honem za mamkou a Honzíkem a Šimčou.
U statku Nový Svůr už na nás všichni tři čekali a protože jsme tu už mazáci a Tři Grácie jsme stihli už včera, můžeme vyrazit přímou cestou střemhlav na rozcestí na Ladenksé cestě a pak už po „magistrále“ červené turistické trase (a zároveň cyklotrase) po nejznámějších pamětihodnostech. Ani jsme se nenadáli a byli jsme u kaple Sv. Huberta. Krátká přestávka a zase jedeme dál – a tady už jsme se konečně všichni dočkali našeho kýženého Rendezvous. Opravdu krásná a mejestátí stavba. Tady to stálo za svačinu. Šimča to cestou ve vozíku zalomil a tak si tady dá klidný nedrncající spánek.
Po pauze jsme nasedli na stroje a vydali se dále k Valticím…už to byl opravdu kousek. Minuli jsme kapličku svaté Anny na Ladenské cestě a už jsme na začátku Valtic. Mimochodem, tady mi dovolte malou odbočku. Ladenská cesta, stejně jako silnice spojující Valtice s Lednicí, je přímou spojnicí mezi dvěma sídli, konkrétně jde o Valtice a Ladnou. Takových rovných úseků je tu poměrně dost a není se čemu divit, když máte jednoho majitele, není třeba zatáček mezi ponostmi 🙂 Samotná Ladenská cesta je opravdu dlouhá cesta, kterou jsme dosud projeli nebo prošli na třech úsecích, pkaždé v rámci jiného výletu. Sama o sobě není asi nijak významná, ale když jí stále vidíte v mapě a při každém výletu na ní narazíte a v záznamu tras pak vidíte, jak se Vám tam pak hezky poskládá v rovnou úsečku napříč areálem, tak Vás to zkrátka zaujme. A teda jet po silnici mezi Lednicí a Valticemi – 7 km dlouhý rovný úsek bez zatáčky, to je taky pěkný zážitek:-)
Ale dál k výletu. Valtice jsme jen minuli okrajem a hned jsem si to zamířili, trochu neotřelou cestou po zelené k záměčku Belveder. No, popravdě jde dnes spíš asi o hotel nebo minimálně restauraci, takže kromě strávníků zase tolik turistů asi neláká…jeli jsme tedy dál po zelené mimo cyklotrasu, ale za to mezi vinicemi…trochu mimo hlavní proud, za to z výheldy na Svatý kopeček u Mikolva a Mikulovský zámek. Tady se nám opravdu zalíbilo. A taky jsem uviděli nad Valticemi ještě další ze staveb LVA – Kolonádu. Další na řadě byl Hlohovec a na samém začátku obce občerstvení z vyhlídkou. Pánsko část výpravy zaujala domácí zelňačka, kterou jsme se rozhodli posilnit před druhou půlkou výletu. Pak už následoval zdejší hraniční zámeček. Ten nás přivítal opravdu skvostným prostředím. Kluky zaujali zejména ocelový dravci na krádném zeleném pažitu u břehu Hlohoveckého rybníka. Samotný zámeček leží asi na historické hranici Rakouska a Moravy, proto hraniční – o tom svědčí i nápis „Zwischen Oesterreich und Maehren“. Opravdu krásné místo. Nás už ale čeká návrat zpet do Lednice. Tedy hurá dále na cyklotrasu kolem vody, nutno podotknout spíše dvě vyjeté koleje – jedna v každém směru, což na cyklovozík není úplně ideální stav… Ale nějak se to zvládlo, dokonce jsme se pokusili i o výšlap k Rybničnímu zámečku, který pro nás byl doslova vrcholovou prémií… Těsně pod vrcholem jsem to s cyklovozíkem už vzdal….zkrátka poslední terénní úprava už byla na mě opravdu moc… ale i tak dobrázkouška fyzičky (škoda jen, že jsme si vybrali až druhou, asi strmější cestu k zámečku. Poslední zastávka tedy byla za námi a myuž se jen znovu kolem kolejí přes hráz mezi rybníky, koelm statku Nový Dvůr a kolem Apollóna dostali zpět do základního tábora.
Kluci si za to šlapání a zejména poslední stoupák ke statku ještě vysloužili v restauraci na statku nanuka. A pak do dojezdu domů už jsme začali zase střádat plány, co dál… No, nakonec ještě týž den … rozhodli jsme se zajít na Minaret, ale o tom zase v dalším článku…
PS – Jo a nožík byl samozřejěm na chatě – A Máťa dělal dřepy 🙂